
Křížová cesta smíření
Patnáct zastavení z kamene a skla na cestě z Příchovic směrem k rozhledně Štěpánka. Místo k zastavení a zamyšlení, ať věříte čemukoli.
- 15 zastavení
- Příchovice → Štěpánka
- Žula, kov a ryté sklo
- Požehnána 25.10.2026
S myšlenkou vytvořit v Příchovicích křížovou cestu přišel Stanislav Pelc, ředitel obecně prospěšné společnosti Jizerky pro Vás. Spolu s dalšími místními obyvateli a s podporou veřejnosti tak vzniklo dílo, které zve k zastavení, zamyšlení a smíření.
Příběh cesty
Než vyrazíte na první zastavení, poznejte kraj, ze kterého cesta vyrostla, a důvod, proč nese jméno smíření.
-
Po staletí
Kraj sklářů a tkalců
Život na hřebenech Jizerských hor nikdy nebyl snadný. Krutým zimám a chudobě tu lidé čelili prací: z údolí zněl hukot sklářských pecí, v chalupách klapot tkalcovských stavů. Pod rukama zdejších mistrů vznikalo sklo, které obdivoval celý svět.
Češi a Němci tu žili po staletí vedle sebe. Sdíleli radosti i strasti, chodili do stejného kostela sv. Víta a společně stavěli kapličky.
-
20. století
Zpřetrhané vazby
„Zpoza hranic vyvolaná a rozdmýchaná nenávist, vyhnání Čechů na podzim 1938, 2. světová válka a po ní nucené vysídlení německých obyvatel zpřetrhaly staré vazby a zanechaly po sobě nejen opuštěná obydlí, ale i zjizvená srdce.“
Odkaz těch, kdo tu žili, přesto nezmizel. Žije ve zdech domů, starých cestách a alejích a navazují na něj lidé, kteří tu žijí dnes.
-
Rok 2025
Zrod myšlenky a hledání trasy
S myšlenkou vytvořit v Příchovicích křížovou cestu přišel Stanislav Pelc, ředitel obecně prospěšné společnosti Jizerky pro Vás. Původní představa, že trasa povede na Bílou skálu, nebyla ze strany Správy KRNAP schválena, a cestu bylo potřeba upravit. Po jednáních se podařilo najít řešení přijatelné pro všechny: zastavení vedou přes vrch Hvězda a cesta končí nedaleko rozhledny Štěpánka.
-
Rok 2026
Proč právě smíření
Na přelomu let 2025 a 2026 vyhlásil tehdy ještě litoměřický biskup Stanislav Přibyl pastýřským listem pro litoměřickou diecézi Rok smíření. Učinil tak v souvislosti s 80. výročím vzniku německého katolického společenství Ackermann-Gemeinde, které přispívá k budování dobrých sousedských vztahů mezi národy ve střední Evropě. Rok smíření je také výzvou otevřít bolestná témata poválečných dějin pohraničí. Příchovická cesta na ni odpovídá po svém: místem, řemeslem a místní historií.
„Nikdy není pozdě se ohlédnout nazpět a řešit lidsky neřešitelné těmi prostředky, které nám dal Bůh. A to je vzájemné odpuštění a smíření.“
Když se navíc ukázalo, že okolí Štěpánky bylo během války zneužito k nacistické propagandě, utvrdili se autoři v přesvědčení, že právě tady má vzniknout dílo, které odsuzuje všechny ideologie nenávisti a připomíná hodnotu vzájemného odpuštění, smíření a pokojného soužití.

Socha Panny Marie -
4.4.2026
První kámen
Projekt vznikl z iniciativy místních obyvatel Stanislava Pelce a Vlastimila Plecháče za podpory příchovického faráře Jiřího Smolka. Na Bílou sobotu byl požehnán a symbolicky založen první kámen.
-
Během roku 2026
Dílo mnoha rukou
Na cestě se potkalo tradiční řemeslo se současným výtvarným a architektonickým pohledem. Autorkou návrhů obrazů je česká ilustrátorka a výtvarnice Ilona Polanski. Její kresby přenesl na sklo tradiční technikou ručního rytí Jan Schindler, rytec skla a pedagog Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě. Kapličky navrhli Petr Hák a Kateřina Landová, kovové části vytvořil Jan Boudík.
Sklo tak navazuje na to, čím tenhle kraj žil po staletí.
Patnáct zastavení, patnáct myšlenek na cestu
Každé zastavení tvoří žulový sloupek s kovovou kapličkou a obrazem vyrytým do skla. Výjev je označen římským číslem, názvem zastavení a nápisem, který zve k zamyšlení nad hodnotami lidského soužití: lidskostí, odpuštěním a vztahy, bez ohledu na to, čemu věříme.
-
I. zastavení · Ježíš odsouzen na smrtPravdivost
Stojím za pravdou, i když se to zrovna nehodí…
Zamyšlení
Křesťanství není soutěží v popularitě. Někdy je potřeba říct a žít slovo, za které člověk zaplatí. Mučedníci dokonce životem. My dnes spíš nepřijetím ba i spoustou ran ze všech stran. Neděláme to ale kvůli sobě, kvůli své mravnosti, abychom ukázali, jak jsme správní. I v tom jsme pouhým nástrojem, protože díky nám může Bůh proměňovat lidská srdce. Kdy a jak to (u)dělá nevíme. Je dost dobře možné, že proměnil i to Pilátovo…
-
II. zastavení · Ježíš přijímá křížSebezápor
S důvěrou přijímám i to, co je těžké a co bolí…
Zamyšlení
Není naším posláním vyhledávat bolest nebo tíhu života. Zkoušky prostě přicházejí. Ať ty ve škole nebo v naší každodennosti. Stejně jako nestudujeme kvůli zkouškám, nežijeme pro náročné chvíle. Obojím ale musíme projít: abychom školu i život absolvovali, abychom rostli. Kvůli sobě samým, do náruče Stvořitele.
-
III. zastavení · Ježíš padá pod křížem poprvéPokora
Vím, že jsou věci, které sám nezvládám…
Zamyšlení
Pokorným se stává člověk, který zná své slabosti, nedostatky, ale i dovednosti a přednosti. Naše pády, ač bolí, nás uzdravují z pýchy. Učí nás také nepropadat zoufalství. Vždyť pokaždé můžeme vstát! A nejsme na to sami: spolu s Kristem máme žít v důvěře v Boží vedení a pomoc. Protože ne vždy je poblíž člověk, který pomůže „vstát na nohy“. Věříme však, že za zády nám stojí náš nejbližší přítel, který sám padl pod tíhou kříže.
-
IV. zastavení · Ježíš se setkává s matkouBlízkost
Jsem nablízku, i když nevím, co říci, jak pomoci…
Zamyšlení
Prakticky každá maminka to zná. Dítě, které nosila pod srdcem, pro nějž toho tolik obětovala a miluje ho, se ocitá v situacích, které jsou pro něj rizikové, nebezpečné a ohrožují třeba i život. A nemůže udělat nic: zasáhnout nelze, varování není slyšeno. Pak přichází těžký úkol: přetavit bezmoc v blízkost. Někdy to znamená s láskou a vytrvalostí stát opodál - podobně jako Matka Páně.
-
V. zastavení · Šimon pomáhá Ježíši nést křížOchota
Pomáhám, i když se mi zrovna nechce…
Zamyšlení
Šimon je snad nejslavnější kolemjdoucí, náhodný svědek a pomocník. Žijeme v pospolitosti obcí, církve i rodin. Tvoříme pletivo vztahů, ve kterém usilujeme o obecné a společné dobro. Ochotně pomoci druhým navzdory sobě samým, svému pohodlí i bezpečí - to je nárožní kámen toho, čemu vznešeně říkáme láska k bližnímu.
-
VI. zastavení · Veronika podává Ježíši rouškuOdvaha
Milovat někdy znamená vystoupit z davu…
Zamyšlení
V zástupu přihlížejících býváme v bezpečí. Jedním krokem vpřed můžeme změnit situaci, zamíchat karty zlu, vstoupit do dějin spásy. Zní to velkolepě, ale děje se to právě odvážnými drobnostmi, které konají i ti nejmenší z nás. V zastavení křížové cesty nám to dodnes připomíná Veronika, která projevila lásku ke Kristu drobným činem milosrdenství.
-
VII. zastavení · Ježíš padá pod křížem podruhéVytrvalost
Přestože znovu a znovu padám, nevzdávám to…
Zamyšlení
Není to umanutá urputnost. Vytrvalost je schopnost jít stále k cíli navzdory klopýtnutím, tíze břemen i pádům, které náš život provázejí. Vytrvalost doprovází vědomí „proč to dělám“. V opačném případě by se náš život proměnil v divadelní festival.
-
VIII. zastavení · Ježíš promlouvá k plačícím ženámSoucit
I když mě pohlcuje moje bolest, vnímám utrpení druhých…
Zamyšlení
Milan Kundera v románu Nesnesitelná lehkost bytí rozlišuje dva protikladné významy soucitu. Prvně jako jakési nadřazené politování, které druhý přijímá vlastně s hořkostí, protože se zaměřuje na jeho utrpení jako na jakousi vzdálenou slabost. Druhou polohou je soucit jako spoluutrpení, kterou spisovatel interpretuje jako nejvyšší formu lidské blízkosti. Znamená skutečné sdílení bolesti, rodí se ze schopnosti do utrpení bližního vstoupit.
-
IX. zastavení · Ježíš padá pod křížem potřetíPochopení
Pády jiných lidí si zaslouží stejné milosrdenství jako ty moje…
Zamyšlení
Pouč se z chyb. Tolikrát jsme to slyšeli od rodičů, zpovědníka i přátel. Kolikrát jsme to sami nezvládli? Bůh je nekonečně milosrdný. Zná naše srdce. Ví, kde jsme šlápli vedle. Asi nikdo z nás nebude shovívavý jako Hospodin, ale buďme jeho obrazem: dopřejme druhým pochopení pro jejich pády.
-
X. zastavení · Ježíš je zbaven šatůÚcta k člověku
Moje úcta patří i lidem slabým, zraněným, odlišným, odsuzovaným…
Zamyšlení
Církev povolává každého z nás k úctě k člověku. Navzdory jeho jinakosti, hříšnosti, extravaganci nebo prosté odlišnosti. Nezůstávejme u slov. Úcta se často projevuje jen nějakým prostým činem přijetí. Vždyť i člověk, který dělá něco, co považujeme za špatné, zůstává miláčkem Boha. Poznaná pravda o jeho jednání nás nezbavuje povinnosti naplnit přikázání milovat. Naším úkolem je totiž jeho proměna, obrácení - nikoliv porážka.
-
XI. zastavení · Ježíš přibit na křížOdpuštění
Odpouštím těm, kteří mě zraňují…
Zamyšlení
Evangelista Lukáš zaznamenal Kristova slova pronesená na kříži: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“ (Lk 23,34). Nejsme nikdo Božský spasitel. Jsme však pozváni k následování Krista. Nemusíme viset přibití na kříž, ale můžeme si připomínat jeho slova ve chvílích, kdy čelíme zlu ba i zlým skutkům z nevědomosti (nebo hlouposti).
-
XII. zastavení · Ježíš na kříži umíráLáska
Pro dobro druhého dávám alespoň kousek sebe: čas, schopnosti, síly…
Zamyšlení
Asi nebudeme nikdy umět milovat jako samotný Ježíš. Je však jednou z cenných vlastností křesťanů mít k tomu vytrvalou dobrou vůli. A ta se skrývá i ve slově dobrovolnictví, které se projevuje konkrétními skutky lásky, jež konáme z této dobré vůle. Darujme bližním svůj čas, schopnosti a síly.
-
XIII. zastavení · Ježíšovo tělo položeno na klín matceVěrnost
Zůstanu věrný i ve tmě, tichu a prázdnotě…
Zamyšlení
Pergolesi, Dvořák, Rossini, Szymanowski - ti všichni se v hudbě pokusili zachytit okamžik hlubokého smutku, mateřské bolesti a kontemplaci kříže. Tváří v tvář utrpení a zmaru smrti zůstala Matka Páně nejprve stát pod křížem (Stabat Mater) - a pak přijala mrtvé tělo svého syna na svůj klín. I když někdy nechápeme, zůstávejme.
-
XIV. zastavení · Ježíšovo tělo uloženo do hrobuNaděje
I když vše vypadá beznadějně, věřím…
Zamyšlení
V křesťanské tradici - a zvlášť v Pavlově triádě „víra, naděje a láska“ (1 Kor 13) - má naděje poněkud přehlížený význam, který si čas od času zjednodušujeme. Není to totiž jen optimismus, či přání. Není to ani prosté „doufání, že všechno dobře dopadne“. Naděje je teologická ctnost, která stojí mezi vírou a láskou jako jejich dynamický most. Jen s ní můžeme věřit a milovat.
-
XV. zastavení · Ježíš vstal z mrtvýchVděčnost
I malé vítězství pravdy, dobra a lásky je důvodem k vděčnosti…
Zamyšlení
Kristus nám vybojoval vítězstvím nad smrtí, především spásu. Pamatujme na to, že ani vítězství pravdy, dobra a lásky, nemusí a nemá končit jen u pocitu triumfu. Jsme vděční za plody těchto vítězství, nebo je to důvod k povýšenému triumfalismu?
Autorem zamyšlení k jednotlivým zastavením je Mons. Stanislav Přibyl.
Vydejte se na cestu
Nejlépe pěšky a s časem na každé zastavení. Cesta míří k rozhledně Štěpánka, nejstarší rozhledně Jizerských hor.
- Příchovická náveszačátek cesty
- Okolí hřbitovacesta pokračuje
- Vrch Hvězdacesta stoupá
- Rozhledna Štěpánkacesta končí nedaleko
Praktické informace
- Parkování: auto můžete nechat na placeném parkovišti v Příchovicích „u kravína“.
- Pro koho: cesta je volně přístupná všem, nejlépe se prochází pěšky a v klidu.
- Tip: spojte procházku s návštěvou rozhledny Štěpánka nebo Lesoparku U Čápa v Příchovicích.
Co je vlastně křížová cesta?
Již v prvních staletích našeho letopočtu toužili křesťané poznat místa, kde Kristus žil a umíral. Od 4. století máme doklady o putování věřících do Svaté země, tak dalekou cestu si však mohl dovolit málokdo. Proto už od 5. století vznikala v Evropě díla, která napodobovala nejvýznamnější svatá místa v Jeruzalémě. Nejstarším dokladem této tradice je asi soubor kaplí při dnešní bazilice Santo Stefano v Boloni, který nechal vybudovat boloňský biskup sv. Petronius.
Vlivem františkánů, kterým byla od 14. století svěřena správa poutních míst v Palestině, se v 15. a 16. století zformovala pobožnost křížové cesty (Via crucis) a vznikaly venkovní křížové cesty, tzv. kalvárie. V 17. století se ustálil počet čtrnácti zastavení, dnes se často připojuje patnácté, připomínající vzkříšení.
Zvlášť hustá síť venkovních křížových cest vznikla v severních Čechách. Na počátku 20. století mělo jen na Šluknovsku vlastní venkovní křížovou cestu čtrnáct obcí. Po roce 1945 většina z nich chátrala, po roce 1989 začala jejich postupná obnova. Příchovická cesta na tuto tradici navazuje jako nové dílo dneška.
Podle článku P. Jiřího Smolka v Kořenovském zpravodaji.
Galerie
Fotografie: Ilona Polanski-Voverková a archiv autorů cesty.
Poděkování
Křížová cesta smíření vznikla díky lidem. Děkujeme všem jednotlivcům, rodinám, firmám a patronům jednotlivých zastavení, kteří ji svým příspěvkem umožnili.
Za poskytnutí fotografií a informací děkujeme panu Vlastimilu Plecháčovi, U Čápa, Příchovice 1. Více o vzniku cesty a její podporovatele najdete na ucapa.eu/krizova-cesta (otevře se v novém okně).
Texty a fotografie se svolením obce Kořenov, doplněno podle článku P. Jiřího Smolka v Kořenovském zpravodaji.
Web U Čápa






