Jste zdeO historii lehkých opevnění v Kořenově

O historii lehkých opevnění v Kořenově


     Takzvané řopíky jsou pohraniční opevnění malých betonových pevnůstek – bunkrů, nazvaných podle zkratky Ředitelství opevňovacích prací.
     Linie pevností byly vybudovány v letech 1936 – 1938 na obranu proti hrozící německé vojenské agresi. Veškerá tíha obrany by v září 1938 závisela ve velké míře především na velkém množství vybudovaných a k obraně připravených lehkých objektů.
     Lehké opevnění se skládalo ze dvou základních druhů bunkrů – LO vzor 36 a LO vzor 37. U lehkého opevnění vzor 36 se jednalo o okopírovanou pevnůstku z francouzské Maginotovy linie. Tento vzor však měl nedostatečné chránění a značné nevýhody, tak se českoslovenští projektanti rozhodli o vytvoření vlastního, ryze českého vzoru. Tím se stal vzor 37. Ve své době nejdokonalejší lehké opevnění.
     Z plánovaných 15 436 objektů lehkého opevnění se podařilo stavebně dokončit necelých 10 000, přičemž na území obce Kořenov se jich nachází 50 v úseku zvané CH2-Polubný, a vede od Václavíkovy Studánky až po Štěpánku. 26 bunkrů vz. 37 bylo postaveno v prvním sledu, 24 pak ve sledu druhém (posilovacím). Dále zde měly být postaveny po stranách údolí - ať se jednalo o polubenské údolí nebo kořenovské - těžké objekty, takzvané uzávěry, protože se počítalo s příchodem německé armády od Harrachova nebo Mýtin.
     Lehké opevnění ve zdejší oblasti stavěla firma ing. Vosátka z Hamrů, která tehdy vyhrála soutěž vypsanou ministerstvem obrany. Bunkry byly stavěny ze tří druhů štěrku, speciálního vápna a cementu. Výstavba začala 10. července 1937 a trvala do září roku 1938. Celková cena těchto staveb měla být asi 1 250 000 Kč, přičemž nosnost bunkru měla dosahovat 450 kg/cm3 speciálního betonu. Avšak pouze jden bunkr dosahoval nosnosti 448 kg/cm3 ( ostatní se pohybovaly od 329 do 398 kg/cm3 ), a tak firma ing. Vosátka byla sankciována 80 000,- Kč ( to dělá jednu tisícinu ceny na jeden kilogram ).
     Výstavbě lehkého opevnění v této oblasti velel škpt. pěch. Emil Cimrman. Personál k 8.9.1938 čítal 30 osob, skládal se ze strážných a velitele ( celkem 17 osob ), 4 závodčích, 3 dozorců, skladného poddůstojníka, zpravodajského poddůstojníka, administrativního a technického pomocníka, písaře a četaře aspiranta. Dále zde byla přidělena motorizovaná četa.
     Vzhledem k malému počtu motorových vozidel v oblasti výstavby, byl každý kdo vlastnil motorové vozidlo, povinen své vozidlo zapůjčit k potřebám armády.
     Z celkových 50 postavených objektů lehké obrany jich je rovných 50% postaveno v obydlené části obce. Pod rozhlednou Štěpánka se nachází nejvzácnější objekt Jizerských hor, objekt – kulometné hnízdo typu „C“, který má původní střechu z vlnitého plechu. Sloužil k pokrytí hluchých míst.
Děla do těžkých objektů pro oblast Polubný, úsek ŽSV VII, podúsek 1./VII-Li-C byla již vyrobena, ale protože objekty pro které byla děla určena nebyly postaveny, byla část děl použita pro zabudování do objektu TO, úseku Opava. Pod Štěpánkou se také nachází tzv. „Hřbitov prasečích ocásků“, čítající sedm kusů této obrany pěchoty. Prasečí ocásky jsou železné tyče, které svým tvarem připomínají právě prasečí ocásky a zakončeny jsou betonovou krychlí. Měly být stavěny dvojřad vedle sebe a měly být propleteny ostnatým drátem, aby zamezily průchodu nepřítele ke stavbám lehkých opevnění.
     Dále bylo v této době plánováno vybudování protitankových překážek, zátaras na silnicích a vykopání obranných příkopů, ke kterému došlo.


     Za odborný výklad a poskytnuté fotografie děkujeme p. J. Duškovi.